Zatímco jsme pořádali 3. kolo Liberecké vzduchovkové ligy, odjeli naši nejlepší s trenérem do Brna, aby se zkusili nominovat na GP Plzně, která je důležitým nominačním závodem na ME. Jana Lauermannová a Aleš Janeček měli celkem nominaci jistou, ale Fanda Blažek a Verča Rutová zdaleka ne.
Cesta v pátek večer v dešti nestála opravdu za nic – ale do Brna jsme nakonec dorazili a ubytovali se klasicky na Rosničce v Rosicích. Ale ráno už od 8,00 stříleli junioři Aleš a Fanda, teprve po obědě Jana a Verča.
Odjížděli jsme tedy v sobotu v 6,45 na střelnici, abychom se mohli dostatečně připravit. Střílela se spojená kategorie mužů a juniorů (na předešlých 2 závodech stříleli přitom junioři zvlášť), takže naděje na finále byla velmi malá. Nakonec si zastřílel finále z juniorů jen Hrabovský, Aleš byl z našich juniorů osmý s nic moc výsledkem 577 bodů, což stačilo jen na 22. místo. Před Fandu se dostali ještě další 4 junioři, výsledek 572 bodů nebyl až tak špatný, protože Fanda toho zatím pro široké spektrum zdravotních potíží moc neodtrénoval a hlavně odstřílel jen pár závodů. I v Brně střílel nastydlý, jeho výpravy za kamarádem Velíkem bez čepice mu také neprospěly, takže po návratu ze závodů skončil na antibiotikách a opět nějakou dobu trénovat nebude… . Sranda však teprve začínala – když Verča sdělila, že ji ze směny pořadatel posunul do další směny, nijak nás to netrklo. To až tehdy, když odstřílela Jana – a vůbec ne špatně, 396 bodů ji posunulo do finále
z 1. místa. Ovšem až když jsme se dívali na výsledkovou listinu, zjistili jsme, že mezi postupujícími není Gábina Vognarová, která měla 395 bodů. Teprve potom jsme zjistili, že Gábina je vedena jako dorostenka (byť je zařazená v juniorské reprezentaci a předešlé nominační závody střílela samozřejmě také v kategorii juniorek). To se ještě podařilo změnit a Katka se tak dostala do finále žen a juniorek ze 3. místa a nakonec vyhrála! Ale tehdy nám došla ta skutečnost – tím, že Veroniku přesunuli, nemohla střílet ve finále, které bylo dříve, než odstřílela ve své směně. Přežili jsme to, ovšem trenér Manušic na tom byl hůř – dlouholetá juniorská reprezentantka Aneta Brabcová byla také ve směně, ze které se nemohla nominovat do finále! Nakonec nastřílela Aneta 395, do finále spojené kategorie žen a juniorek by šla se stejným výsledkem jako pozdější vítězka (a zabrala by místo ženám – už by ve finále byly 4 juniorky). Manušický trenér byl na infarkt, ale už se nedalo nic dělat – jen přesunout ve startovce alespoň pro druhý den… Jana nakonec první místo neudržela a klesla až na čtvrté – ale vyrovnanost žen (juniorek), které se dostaly do finále byla veliká – 396 naší Jany, 4x395, 1x394 a 2x393 bodů! Jen tak pro srovnání s juniory (tedy pro tento závod muži) – na prvním nominačním závodě měly juniorky svoji kategorii, na druhém byly spojeny se ženami a tady také. Verča nakonec nastřílela 385 a skončila v dorostu na 7. místě.
Den to byl tedy pro nás dlouhý – ráno v 8 hodin Aleš s Fandou, ve 14 hodin Jana a někdy večer Veronika. A to ještě na střelnici zavřeli obě občerstvení dávno před koncem závodů, protože všechno jídlo došlo – což našeho trenéra dost sebralo…
Ještě že jsme si mohli druhý den pospat, protože jsme stříleli až ve 12 hodin. Ovšem vzrůšo bylo – Aleš si byl jistý, že střílí až ve 14 hodin a když jsme přijeli na střelnici, zjistili jsme, že Janeček skutečně střílí ve 14 hodin, ale byl to jiný Janeček. A tak rychle autem zpátky do Rosic, vytáhnout Aleše z ubytovny a odjet na střelnici – ten fofr se asi na Alešovi na začátku závodu podepsal. Nakonec nastřílel 583 a šel do finále jako sedmý a na stejném místě také zůstal. Druhý den byl totiž závod vypsán pro juniory samostatně… Fanda nastřílel 568, což v této konkurenci pochopitelně nestačí – skončil na 18. místě z 23 juniorů, z nichž někteří (včetně Fandy) jsou ještě dorostenci a určitě mají budoucnost před sebou. Nejhůř ale asi bylo trenérovi – nejdřív jel rallye z brněnského automotodromu do Rosic a zpět, potom se podíval na Aleše a když se chtěl ve 14 hodin najíst, zjistil, že občerstvení je dokonale vyčištěno od všeho, co je k jídlu – tedy ani kuřecí stehýnka (mimochodem, nebyla špatná), ani párky, ani fazole (také dost chválené), ani polévka, ba ani bageta! Odjel tedy po odstřílení Jany do Žebětína, kde si počkal nervózně na myslivecký steak a pospíchal zpět na finále. Kdyby věděl, co ho čeká po návratu na střelnici, aby si dal ještě své oblíbené palačinky nebo i zmrzlinový pohár!
Na rozdíl od pánů se ženy a juniorky druhý den nerozdělovaly. Zdá se ale, že v tomto případě to více muselo vadit ženám – juniorky je porazily na celé čáře. Do finále se totiž kromě jedné Maďarky a jedné Slovenky dostaly jen české juniorky! Z nich naše Jana na 6. místě, ale rozdíly byly opět minimální. Poodskočila jen Maďarka – 398 bodů, potom 3x 396, 3x 395 a 1x 394. Verča se do finále nedostala, po dobře rozjetém začátku v poslední položce střelila zcela nepochopitelně 3 osmičky a s položkou 91 měla 383 bodů a skončila mezi ženami na 32. místě. Ale horší bylo, že jak se později ukázalo, zůstala těsně za postupovým místem na GP Plzeň - v součtu tří nominačních závodů měla 1153 bodů a postupovalo se s 1155 body – stačilo nestřelit jednu z těch osmiček, chloupek, ale osudový.
Osudové bylo i finále. Bylo nesmírně vyrovnané a manušická Gábina Vognarová se před poslední ranou dostala ze 7. místa na 2. místo. Naší Janě se moc nedařilo, ale ke konci se už chytala a rozdíly byly minimální, takže šance na malé zlepšení tu byla. Ale – opět následovalo něco, co by se na závodech stát nemělo. Byl to přehmat – v tomto případě rozhodčího finále. Dá se to pochopit, byl tu sám – velel a ještě hodnotil (a hodnotící mašinka byla bez tiskárny). A uhlídat finále v Brně, kde se střílí na dvě strany, je obtížné. A tak opět nastala infarktová situace pro manušického trenéra. V 7. ráně totiž měl rozhodčí najednou místo 4 terčů z jedné strany terčů 5! Vyřešil to ve stresu šalamounsky – přebytečný terč zasunul pod papíry na stole a vyhodnotil 4 terče. Ale špatně vyhodnotil situaci – ten terč byl totiž závodnice na 3. stavu, které se slepily terč sedmý a osmý a ona tak střelila sedmou ránu, bylo to 10,2 bodů, do dvou terčů. To se ovšem zjistilo až po závodě – tedy předpokládáme, že rozhodčí to zjistil už při hodnocení, ale byl tam sám a ve stresu… A zcela zákonitě při střelbě poslední rány terč na 3. stavu chyběl. Bohužel, jak bude zřejmé z dalšího líčení, na to doplatila naše Jana a manušická Gabka Vognarová. Rozhodčí totiž zavelel nabíjení (Load!) a vtom se ozvala střelkyně na 3. stavu „Já nemám terč“. Proč se ozvala až tak pozdě nám není jasné, nicméně rozhodčí chvíli nevěděl, co má dělat a potom něco zamumlal do mikrofonu. Sehnal terč a šel ho dát na 3. stav. Ovšem na druhé straně finálovky, kde střelkyně neslyšely střelkyni ze třetího stavu ani neviděly pobíhání rozhodčího, zato ale slyšely ono zamumlání do mikrofonu, které považovaly za anglické počítání a povel ke střelbě, se ozvaly 2 rány. A hádejte, kdo vystřelil! Jana a Gabka. Kdyby se v publiku neozvalo zašumění, asi by vystřelily i další střelkyně (zvlášť, pokud měly v uších předepsané špunty…). Takhle v tom ale zůstaly naše střelkyně samy. A v případě Gabky šlo o druhé místo! A tak nejdříve zmatený rozhodčí nařídil novou ránu pro všechny, řešení, které by bylo určitě spravedlivější. Ale po příchodu ředitele závodu, kterému dva trenéři (jejich svěřenkyně se tak dostaly výš) řekli, že povel Start finálový rozhodčí nedal, byly Janě a Gabce započítány nuly. Situace to byla tak zvláštní, že na ni trenéři obou střelkyň ani nezareagovali správně – asi by bylo možné to vyhodnotit jako chybu rozhodčího a opakovat (protože v předepsaných povelech určitě žádné mumlání není, ale kdyby povel rozhodčí přerušil hlasitým Stop, k situaci by nedošlo). Určitě v pravomoci ředitele závodu není rozhodovat v této situaci za rozhodčí. Na druhé straně se později přítomní trenéři neshodli ani na tom, jak by se mělo vyhodnotit ono střelení do dvou terčů najednou… Nicméně výsledek byl jasný – Gabka přišla o jasné druhé místo a vedoucí manušického a brněnského střediska pronesli jeden k druhému několik slov těžšího kalibru ve smyslu, jestli se to může stát jen v Brně nebo by se to mohlo stát i v Manušicích.
Samozřejmě, názor komise rozhodčích nebo jakýkoliv fundovaný názor fundovaného rozhodčího by nás zajímal, asi měli být trenéři obou střelkyň tvrdší. Ale na druhé straně, proč hrotit situaci, kde jde jen o to, že střelkyně, která má být druhá, je najednou sedmá – nebo to není tak zanedbatelné? Možná, že názor trenéra Gabky, který řekl rozhodčímu, když odcházel z finálovky „Šéfe, to jste teda po….“ vyhodnotil nastalou situaci nejlépe. Nicméně, pokud se příště ve finále v Brně objeví na střelnici kromě jednoho rozhodčího a jednoho malého kluka na nošení terčů další rozhodčí, bude alespoň vidět, že tuto nastalou situaci vyhodnotil pořadatel ku prospěchu věci. A pokud by se tam objevily i elektronické terče pro finále, bylo by vidět, že nastalou situaci vyhodnotil i majitel střelnice (ČSS). Protože, proč se v německých vesnicích může střílet regionální liga na vzduchovkových střelnicích kompletně vybavených elektronickými stavy a u nás není ani 8 finálových stavů pro jedinou střelnici ČSS, na které se navíc střílí spousta pohárových soutěží, MČR a mezinárodní závody?
Ale vraťme se k závodu. Nakonec se ukázalo, že může být i hůř - naše cesta do Brna byla pro nás zbytečná. Tedy alespoň z hlediska výsledku nominace na GP Plzně. Fanda i Verča zaostali za postupem o dvě místa (Verča o ony pouhé dva body) a Aleš s Janou by postoupili, i kdyby do Brna nejeli.
Takže teď jen aby se Aleš i Jana soustředili na přípravu na GP Plzně. Jana je v čele nominace juniorek s nesmírně vyrovnanými výsledky – 1x 396, 3x 295, a 1x 393 a 392 bodů. Nominační limity „A“ střílela jak na běžícím pásu a v kategorii žen by se dělila o druhé místo. Aleš je zatím čtvrtý, ale přece jen jeho výsledky jsou trochu nevyrovnané a hlavně – schází mu bod do splnění limitu alespoň „B“ pro účast na ME. Ale ten pochopitelně musí nastřílet na GP Plzně – tak ještě je čas…
ZPĚT