Počátky střelectví na Liberecku

Střelba zaujímala již od dávných dob nezastupitelnou úlohu jak ve vojenství, tak i v lovectví. Člověk si jí zajišťoval živobytí a chránil životy svých pánů a tím vlastně i svůj. Ochrana tvrzí, hradů a měst vyžadovala brannou zdatnost svých ochránců. Ti byli sdružování do spolků, ve kterých jejich činnost byla promyšleně usměrňována tak, aby v případném bojovém nasazení dosahovali co největších úspěchů. A ty se samozřejmě nedostavovaly jen tak. Proto se cvičili obránci ve střelbě na střelnicích s cílem co nejrychleji, ale i nejpřesněji zasahovat vystavené terče. Zpočátku stříleli luky a kušemi, později pak střelnými zbraněmi. Vyvrcholením a ukazováním svých střeleckých dovedností byly střelecké soutěže. A tak se dá říci, že tak vznikaly základy pozdějšího střeleckého sportu. Střelecké spolky ať již byly nazývány bratrství, cechy, gardami apod., byly podporovány feudály i městskými radními, protože tito v zábavné střelbě přece jen stále více viděli branný charakter, který v dobách nebezpečí mohl podstatně ovlivnit výsledky obrany jejich majetku.

První zprávy o střelectví (dá-li se to tak nazvat) na Liberecku jsou z r. 1517, kdy se nevelká skupina střelců zúčastnila soutěže ve střelbě "ku ptáku" konané v nedaleké Žitavě.

Jak se zde v té době střelba rozvíjela není známo. Existují ale záznamy o nákupu střeleného prachu a pravděpodobně i zbraní městskou radou v Liberci 10. 1. 1571. Dochovala se i zpráva o tom, že městští střelci, ozbrojeni puškami, doprovázeli v r. 1572 Fabiána z Redernu na jeho cestě z Liberce do Frýdlantu.

O soutěžní střelbě "ku ptáku" na Liberecku se píše v archivních záznamech v r. 1574. Tehdy se o posvícení konala střelecká soutěž podpořená starostou města, který jako ceny vítězům daroval cínový džbán a cínové mísy.

Co vlastně byla střelba "ku ptáku"? Především jedna z prvních střeleckých soutěží, která se na území Čech rozšířila koncem 13. a začátkem 14. století ze západní Evropy. Byla také nazývána střelbou královskou. Střílelo se na atrapu ptáka, který byl umístěn na vysoké tyči. Jako zbraň používali střelci luků, kuší a pušek. Soutěž měla svá přísná pravidla. Např. v jindřicho-hradecké střelbě musel mít každý střelec na hlavě věnec. To mu zaručilo právo na tři soutěžní výstřely. Spadl-li věnec střelci z hlavy, byla rána počítána jako chybná. Zásahy určitých partií terče pak dělaly pořadí střelců, kteří podle umístění ran byli jmenováni do hodností. Kdo výstřelem srazil pravé křídlo ptáka, získal na rok hodnost pravého maršála, kdo levé, tak levého maršála. Nejvyšší hodnost "ptačí král" patřila taktéž na 1 rok střelci, kterému se podařilo ustřelit z tyče zbytek terče.

Abychom se ale vrátili zpět do Liberce. Ve starých spisech je možno vyčíst, že střelecké soutěže pokračovaly i nadále. V r. 1584 starosta města Kristián Henschel vyplatil na organizaci soutěží v tom roce 300 grošů. Z těch byly zaplaceny veškeré náležitosti včetně cen. Král střelců si mohl vybrat cenu v hodnotě 60 grošů.

Rozvoj střeleckého sportu byl přímo závislý na vývoji společnosti a událostí v ní. Situace v letech 1639 až 1644, kdy na území Čech podnikali Švédové své nájezdy, si vynutila, že Mathias Gallas střelecký spolek o další muže, a tak vznikla střelecká garda, určená přímo na obranu Liberce. Celkem 235 mužů ozbrojených 218 puškami a 24 hmoždíři mělo za úkol chránit všechny čtyři vstupní brány do města.

Když pominulo přímé ohrožení města, zůstala převážná část bývalé střelecké gardy pospolu i nadále. Vznikl tak spolek, jehož hlavním úkolem zůstalo město chránit a udržovat v něm pořádek. Nejvíce svého času však členové věnovali cvičení střelby, což rovněž spadalo do jejich základních povinností. Oficiálnímu uznání se spolku dostalo 30. 8. 1670, když František Ferdinand Gallas podepsal ustavující listinu střeleckého spolku obsahující výsadní práva a povinnosti včetně stanov. Tuto listinu pak potvrdil i jeho syn Johan Wenzel Gallas 23. 9. 1700.

Mezi střelce dle stanov mohli výt přijímáni pouze bezúhonní muži, kteří se písemně zavázali k plnění svých povinností. Stanovy obsahovaly mimo práv a povinností podrobné instrukce ke každoročnímu pořádání svatodušních střeleckých závodů. Členové spolku se v den konání závodů (květen - červen) ustrojili do jednotných plášťů a vyzbrojeni puškami doprovodili krále střelců (ozdobeného královských řetězem se stříbrným štítkem) na střelnici k novému terči, kde po slavnostním zahájení soutěže vypálil na terč první ránu. Dále se střílelo v pořadí podle společenského postavení střelců. Po skončení a vyhodnocení závodů obdržel král střelců cínový pohár a právo na obhospodařování části přidělené obecní louky. Zároveň byl na dobu 1 roku osvobozen od daní a roboty. V pozdějších letech k tomu přibylo i právo těžby dřeva v městském háji (odtud název "Králův háj") a právo nechat si vykrmit v městské palírně kořalky dvě prasata.

Povinností nového krále střelců zase bylo poskytnout průvodu, které jej po soutěži doprovodil domů, občerstvení. Také musel darovat na královský řetěz nový stříbrný štítek.

V té době se střelecké soutěže konaly na střelnici, která se nacházela na Lipském náměstí (dnešní Tržní náměstí). Tato střelnice v r. 1702 musela ustoupit městské zástavbě. Takový byl osud ale i střelnic dalších. Od r. 1702 do r. 1706 střelci svoji činnosti provozovali na střelnici "U lomu", od r. 1706 do r. 1743 na střelnici "Na bídě". V r. 1743 se se střelbou přemístili na střelnici, která se nacházela v prostorách dnešního Nerudova náměstí. Ta již měla vybudovány dřevěné stavy a střeliště. Zrušena byla v r. 1781. Její pokračovatelkou byla střelnice umístěná v místě dnešní Myslivecké ulice.

Koncem 18. Století měl střelecký spolek v Liberci 140 členů a velel mu Tobiáš Ginzel, který zavedl ve spolku vojenské hodnosti a který 16. 2. 1792 nechal schválit návrh na spolkovou uniformu. K uniformě patřil zelený kabát se "šosy", žlutá vesta, černé manžestrové kalhoty, bílé punčochy a černé vysoké boty. Jako pokrývka hlavy sloužil černý třírohý klobouk se zelenými péry.

Tehdejší činnosti spolku však narušila válka s Francií. Po období nečinností však nastal v r. 1815 velký rozkvět střeleckého spolku, který dostal nový název "císařsko-královská střelecká společnosti". V jejím čele stál hejtman Anton Appelt a pozdější hejtman Florián Siegmund a major Karel Karásek.

Byly novelizovány a na období 1815 - 1831 schváleny a podepsány Christianem Clam Gallasem stanovy společnosti. Ty jsou uloženy v okresním archivu města Liberce.

K hlavním bodů stanov, tj., že střelci na sebe berou povinnost při případné obraně města (přestože neměli statut vojenského spolku), pomoci při živelných pohromách a zajišťování pořádku ve městě, přibyly ještě další neméně důležité body. Především to byla povinnost pečovat o mládež, která měla zájem o terčovou střelbu.

Dále C. K. střelecká společnost měla za úkol zajišťovat bezpečný doprovod vrchnosti i důležitým návštěvníkům při průjezdu městem a zúčastňovat se městských slavností, a tak svojí přítomností jim dodávat ještě slavnostnějšího rázu.

Rád bych se zmínil o vnitřní organizaci společnosti. Jí velelo předsednictvo složení z 8 důstojníků. To v případě, že celkový počet členů společnosti nepřesáhl číslo 60. Byl-li vyšší, byl vytvořen další sbor, který měl předsednictvo samostatné. Hejtmani sboru byli rovnocennými partnery a museli zajistit po vzájemné dohodě, jednotné vedení sboru ve společnosti obsažené.

Předsednictvo bylo voleno (po předchozím výběru z vlastních řad) na dobu tří let členskou schůzí.

Drobné záležitosti společnosti rozhodoval hejtman. Závaznější pak rada důstojníků nadpolovičním počtem hlasů. Klíčové otázky, jako přijímání nových členů, rušení členství, apod., řešila členská schůze, která byla svolávána 4x do roka.

Členem společnosti se mohl stát pouze občan Liberce nebo syn řádného občana na základě písemné přihlášky, podepsání stanov, zaplacení zápisného ve výši 5,45 zlatých a ruky podání nejvyššímu představiteli. Nově přijatý člen se zavázal, výše uvedeným, setrvat ve spolku minimálně 8 let a pořídit si na vlastní náklady spolkovou uniformu. Žadatelé, kteří neposkytovali finanční záruky na úhradu základních potřeb, byli odmítnuti.

Řádní členové měli právo nosit při slavnostních příležitostech uniformu, užívat movitého i nemovitého majetku společnosti a především právo hlasovat. Hlasování probíhalo velmi zajímavým způsobem. Členská schůze totiž měla pevný zasedací pořádek. Členové seděli u 5 stolů s tím, že každý stůl měl svého mluvčího, který pak předkládal předsednictvu požadavky a připomínky voličů.

Stanovy obsahují i podmínky pro přijímání čestných členů. Těmi mohli být duchovní, čelní představitelé města, vrchnost, přestárlí členové apod.. Čestní členové nemuseli vlastnit uniformy, byli osvobozeni od výkonu služeb a namáhavých činností. Jejich přítomnost na spolkových akcích byla vítána, protože jí dodávala společenské vážnosti a lesku.

Dále jsou ve stanovách uvedeny články, které řeší kázeňské přestupky (včetně výše pokut), odhlašování členů (proti zaplacení 5,45 zlatých), vylučování provinilců po třetím přestupku, způsob vedení písemností, organizační zajištění volby krále i vlastních střeleckých soutěží.

C. K. střelecká společnosti v Liberci každoročně pořádala plesy, slavnostní přehlídky a její členové se zúčastňovali veškerého společenského i politického dění ve městě.

Především se ale soustředili na pořádání střeleckých soutěží konaných u příležitostí oslav panovníka, vzácných návštěv města, svátků a významných výročí spojených se vznikem společnosti.

Dalším významných mezníkem v organizaci střelecké společnosti byl rok 1867, kdy vznikla v Liberci stálá vojenská posádka. Ta totiž převzala na sebe branné povinnosti dosud plněné libereckými střelci. Střelecký spolek se tím rokem stal vyloženě společenskou organizací. Stanovy pochopitelně znovu zaznamenaly některých změn. V r. 1870 byla změněna i uniformu střelců. Návrháři při její volbě volili vzor tyrolských horských myslivců. Od výše uvedeného roku tedy liberečtí střelci nosili šedý kabát se zeleným límcem, klopami a manžetami, tmavě šedé kalhoty, černé boty a na hlavách šedý klobouk se zelenou stuhou.

Nastala doba nejaktivnější činnosti společnosti. Střelci stříleli na pěkné moderní střelnici, která byla otevřena již. 1. 11. 1831 (dnešní restaurace Střelnice). Mimo zděné budovy, později rozšířené o skleněnou přístavbu, byly vybudovány bezpečnostní valy a okopy pro cílné. Střeliště navazovalo přímo na budovu, která měla veškeré potřebné zázemí včetně restaurace. Nahrazovala vlastně střelnici z r. 1781 v Myslivecké ulici.

Od r. 1831 tedy veškerá společenská i střelecká činnost se odehrávala v tomto novém areálu. Její budova slouží dodnes, i když je již ve velmi zanedbaném stavu.

Zájemce o sportovní střelbu bych ještě chtěl ve stručnosti seznámit se střeleckými pravidly "císařská slavnostní střelecká soutěž", aby mohli porovnat dřívější pravidla střelby s propozicemi vydávanými pro střelecké soutěže dnes.

Soutěž se konala v pěti dnech a to: 4., 5., 8., 11. a 12. října 1891 na liberecké střelnici. Skládala se ze 3 samostatných závodů:

střelba na sériový terč

střelba na slavnostní císařský terč

střelba na mistrovský terč.

Každý ze závodů měl zase svá pravidla a provádění střelby, včetně vyhodnocení a odměňování účastníků. K jednotlivých závodům:

Sériový terč: jedna desetiranná položka stála 50 krejcarů. Střelec, který se na závod přihlásil, si mohl zakoupit libovolný počet položek. Na ceny byla rozdělena částka, která činila 9/10 vkladu. Přitom 5/10 vkladu bylo rozděleno mezi střelce, kteří dosáhli co nejvyššího počtu bodů v jedné položce při zakoupení minimálně 3 položek, 3/10 vkladu byly dány na terče střelců s nejvyšším počtem zásahů v černém, tj. mezi kruhy 12 - 6. Zbylá 1/10 vkladu byla dána na prémie pro ty, kteří dosáhli nejvyššího průměrného počtu zásahů do černého při přepočtu na 100 ran.
Slavnostní císařský terč: závod byl přístupný pouze členům pořádajícího spolku. Účastník si mohl zakoupit nejvýše 3 položky. Každá z nich obsahovala 4 série po 4 ranách. Střelec zaplatil za první položku 1 zlatý, za druhou položku 2 zlaté a za třetí položku 3 zlaté. Z vybraného vkladu bylo dáno 80 % na ceny pro vítěze. Ti navíc obdrželi prémie z čestných darů pořadatelům. Pořadí střelců bylo stanoveno podle nejvyšších hodnot v jedné položce.
Mistrovský terč: zájemci si mohli zakoupit libovolný počet položek obsahujících 10 sérií po 4 ranách. Cena položky činila 1 zlatý. Na ceny připadla částku 80 % z celkového vkladu. Ta byla rozdělena tak, že na každých 100 zakoupených položek připadlo 17 cen ve výši od 1 zlatého do 12 zlatých vyplacených ve stříbře. Všechny výše uvedené závody byly stříleny na vzdálenost 135 m. Terče měly tvar elipsy o rozměrech 52 x 33 cm. Jejich prostor byl rozdělen na "kruhy" s hodnotami 1 - 5 (bílá část) a 6 - 12 (černá část). Jako zbraní se používaly křesadlové a perkusní kulovnice nebo terčovnice.

A ještě něco pro představu o výši vkladů a hodnot cen. V té době týdenní plat např. zámečníka ve textilní továrně činil 8 - 10 zlatých, sázeče v tiskárně 12 - 25 zlatých. Přitom kg chleba stál 20 krejcarů (0,2 zlatky), 60 vajec 1,7 zlatých, 1 kg másla 1,4 zlatých a 1 kg hovězího masa 0,63 zlatých.

Jak je patrno, nebyla částka za vklad na střeleckých závodech lacinou záležitostí. K tomu je potřeba ještě připočítat náklady na ubytování, protože se střelci sjížděli do Liberce z různých měst. Např. zmíněné soutěže se zúčastnili střelci z Broumova, Trutnova, Bíliny, Jablonce, Ústí nad Labem, atd..

Jednoduché to neměli ani organizátoři. Mimo technického zabezpečení závodů zajišťovali i ubytování střelců a to převážně v soukromí. Takovéto velké závody byly pořádány na liberecké střelnici až tři v jednom roce.

V takové podobě, jak je výše uvedeno, setrvala činnost střelecké společnosti v Liberci mimo určité omezení v letech 1. světové války až do r. 1926. V tomto roce vláda ČSR nutila společnost ke změně stanov v tom smyslu, aby všichni členové složili vojenskou přísahu, podrobili se speciálnímu vojenskému výcviku a změnili si vlajku a spolkový znak. Vedení pak mělo podléhat přímo ministerstvu národní obrany ČSR.

Protože nedošlo mezi zástupci vlády ČSR a střeleckou společností v Liberci ke vzájemné dohodě, museli se střelci omezit pouze na osvětovou činnost a dobročinnou práci. Střelecká činnost jím byla zakázána. Povolení nosit uniformy, důstojníci šavle a ostatní členové bodáky, bylo vládou vystaveno až v r. 1930.

V r. 1939 byla liberecká střelecká společnost formálně připojena v říšské tělovýchovné jednotě - sekci střelectví a tím prakticky zanikla.