Střelba zaujímala již od dávných dob nezastupitelnou úlohu jak ve vojenství, tak
i v lovectví. Člověk si jí zajišťoval živobytí a chránil životy svých pánů a
tím vlastně i svůj. Ochrana tvrzí, hradů a měst vyžadovala brannou zdatnost svých
ochránců. Ti byli sdružování do spolků, ve kterých jejich činnost byla
promyšleně usměrňována tak, aby v případném bojovém nasazení dosahovali co
největších úspěchů. A ty se samozřejmě nedostavovaly jen tak. Proto se cvičili
obránci ve střelbě na střelnicích s cílem co nejrychleji, ale i nejpřesněji
zasahovat vystavené terče. Zpočátku stříleli luky a kušemi, později pak
střelnými zbraněmi. Vyvrcholením a ukazováním svých střeleckých dovedností byly
střelecké soutěže. A tak se dá říci, že tak vznikaly základy pozdějšího
střeleckého sportu. Střelecké spolky ať již byly nazývány bratrství, cechy,
gardami apod., byly podporovány feudály i městskými radními, protože tito v
zábavné střelbě přece jen stále více viděli branný charakter, který v dobách
nebezpečí mohl podstatně ovlivnit výsledky obrany jejich majetku.
První zprávy o střelectví (dá-li se to tak nazvat) na Liberecku jsou z
r. 1517, kdy se nevelká skupina střelců zúčastnila soutěže ve střelbě
"ku ptáku" konané v nedaleké Žitavě.
Jak se zde v té době střelba rozvíjela není známo. Existují ale záznamy o
nákupu střeleného prachu a pravděpodobně i zbraní městskou radou v Liberci 10. 1.
1571. Dochovala se i zpráva o tom, že městští střelci, ozbrojeni puškami,
doprovázeli v r. 1572 Fabiána z Redernu na jeho cestě z Liberce do Frýdlantu.
O soutěžní střelbě "ku ptáku" na Liberecku se píše v archivních
záznamech v r. 1574. Tehdy se o posvícení konala střelecká soutěž podpořená
starostou města, který jako ceny vítězům daroval cínový džbán a cínové mísy.
Co vlastně byla střelba "ku ptáku"? Především jedna z prvních
střeleckých soutěží, která se na území Čech rozšířila koncem 13. a začátkem
14. století ze západní Evropy. Byla také nazývána střelbou královskou. Střílelo
se na atrapu ptáka, který byl umístěn na vysoké tyči. Jako zbraň používali
střelci luků, kuší a pušek. Soutěž měla svá přísná pravidla. Např. v
jindřicho-hradecké střelbě musel mít každý střelec na hlavě věnec. To mu
zaručilo právo na tři soutěžní výstřely. Spadl-li věnec střelci z hlavy, byla
rána počítána jako chybná. Zásahy určitých partií terče pak dělaly pořadí
střelců, kteří podle umístění ran byli jmenováni do hodností. Kdo výstřelem
srazil pravé křídlo ptáka, získal na rok hodnost pravého maršála, kdo levé, tak
levého maršála. Nejvyšší hodnost "ptačí král" patřila taktéž na 1
rok střelci, kterému se podařilo ustřelit z tyče zbytek terče.
Abychom se ale vrátili zpět do Liberce. Ve starých spisech je možno vyčíst, že
střelecké soutěže pokračovaly i nadále. V r. 1584 starosta města Kristián Henschel
vyplatil na organizaci soutěží v tom roce 300 grošů. Z těch byly zaplaceny veškeré
náležitosti včetně cen. Král střelců si mohl vybrat cenu v hodnotě 60 grošů.
Rozvoj střeleckého sportu byl přímo závislý na vývoji společnosti a událostí
v ní. Situace v letech 1639 až 1644, kdy na území Čech podnikali Švédové své
nájezdy, si vynutila, že Mathias Gallas střelecký spolek o další muže, a tak
vznikla střelecká garda, určená přímo na obranu Liberce. Celkem 235 mužů
ozbrojených 218 puškami a 24 hmoždíři mělo za úkol chránit všechny čtyři
vstupní brány do města.
Když pominulo přímé ohrožení města, zůstala převážná část bývalé
střelecké gardy pospolu i nadále. Vznikl tak spolek, jehož hlavním úkolem zůstalo
město chránit a udržovat v něm pořádek. Nejvíce svého času však členové
věnovali cvičení střelby, což rovněž spadalo do jejich základních povinností.
Oficiálnímu uznání se spolku dostalo 30. 8. 1670, když František Ferdinand Gallas
podepsal ustavující listinu střeleckého spolku obsahující výsadní práva a
povinnosti včetně stanov. Tuto listinu pak potvrdil i jeho syn Johan Wenzel Gallas 23.
9. 1700.
Mezi střelce dle stanov mohli výt přijímáni pouze bezúhonní muži, kteří se
písemně zavázali k plnění svých povinností. Stanovy obsahovaly mimo práv a
povinností podrobné instrukce ke každoročnímu pořádání svatodušních
střeleckých závodů. Členové spolku se v den konání závodů (květen - červen)
ustrojili do jednotných plášťů a vyzbrojeni puškami doprovodili krále střelců
(ozdobeného královských řetězem se stříbrným štítkem) na střelnici k novému
terči, kde po slavnostním zahájení soutěže vypálil na terč první ránu. Dále se
střílelo v pořadí podle společenského postavení střelců. Po skončení a
vyhodnocení závodů obdržel král střelců cínový pohár a právo na
obhospodařování části přidělené obecní louky. Zároveň byl na dobu 1 roku
osvobozen od daní a roboty. V pozdějších letech k tomu přibylo i právo těžby
dřeva v městském háji (odtud název "Králův háj") a právo nechat si
vykrmit v městské palírně kořalky dvě prasata.
Povinností nového krále střelců zase bylo poskytnout průvodu, které jej po
soutěži doprovodil domů, občerstvení. Také musel darovat na královský řetěz
nový stříbrný štítek.
V té době se střelecké soutěže konaly na střelnici, která se nacházela na
Lipském náměstí (dnešní Tržní náměstí). Tato střelnice v r. 1702 musela
ustoupit městské zástavbě. Takový byl osud ale i střelnic dalších. Od r. 1702 do
r. 1706 střelci svoji činnosti provozovali na střelnici "U lomu", od r. 1706
do r. 1743 na střelnici "Na bídě". V r. 1743 se se střelbou přemístili na
střelnici, která se nacházela v prostorách dnešního Nerudova náměstí. Ta již
měla vybudovány dřevěné stavy a střeliště. Zrušena byla v r. 1781. Její
pokračovatelkou byla střelnice umístěná v místě dnešní Myslivecké ulice.
Koncem 18. Století měl střelecký spolek v Liberci 140 členů a velel mu Tobiáš
Ginzel, který zavedl ve spolku vojenské hodnosti a který 16. 2. 1792 nechal schválit
návrh na spolkovou uniformu. K uniformě patřil zelený kabát se "šosy",
žlutá vesta, černé manžestrové kalhoty, bílé punčochy a černé vysoké boty.
Jako pokrývka hlavy sloužil černý třírohý klobouk se zelenými péry.
Tehdejší činnosti spolku však narušila válka s Francií. Po období nečinností
však nastal v r. 1815 velký rozkvět střeleckého spolku, který dostal nový název
"císařsko-královská střelecká společnosti". V jejím čele stál hejtman
Anton Appelt a pozdější hejtman Florián Siegmund a major Karel Karásek.
Byly novelizovány a na období 1815 - 1831 schváleny a podepsány Christianem Clam
Gallasem stanovy společnosti. Ty jsou uloženy v okresním archivu města Liberce.
K hlavním bodů stanov, tj., že střelci na sebe berou povinnost při případné
obraně města (přestože neměli statut vojenského spolku), pomoci při živelných
pohromách a zajišťování pořádku ve městě, přibyly ještě další neméně
důležité body. Především to byla povinnost pečovat o mládež, která měla zájem
o terčovou střelbu.
Dále C. K. střelecká společnost měla za úkol zajišťovat bezpečný doprovod
vrchnosti i důležitým návštěvníkům při průjezdu městem a zúčastňovat se
městských slavností, a tak svojí přítomností jim dodávat ještě
slavnostnějšího rázu.
Rád bych se zmínil o vnitřní organizaci společnosti. Jí velelo předsednictvo
složení z 8 důstojníků. To v případě, že celkový počet členů společnosti
nepřesáhl číslo 60. Byl-li vyšší, byl vytvořen další sbor, který měl
předsednictvo samostatné. Hejtmani sboru byli rovnocennými partnery a museli zajistit
po vzájemné dohodě, jednotné vedení sboru ve společnosti obsažené.
Předsednictvo bylo voleno (po předchozím výběru z vlastních řad) na dobu tří
let členskou schůzí.
Drobné záležitosti společnosti rozhodoval hejtman. Závaznější pak rada
důstojníků nadpolovičním počtem hlasů. Klíčové otázky, jako přijímání
nových členů, rušení členství, apod., řešila členská schůze, která byla
svolávána 4x do roka.
Členem společnosti se mohl stát pouze občan Liberce nebo syn řádného občana na
základě písemné přihlášky, podepsání stanov, zaplacení zápisného ve výši
5,45 zlatých a ruky podání nejvyššímu představiteli. Nově přijatý člen se
zavázal, výše uvedeným, setrvat ve spolku minimálně 8 let a pořídit si na vlastní
náklady spolkovou uniformu. Žadatelé, kteří neposkytovali finanční záruky na
úhradu základních potřeb, byli odmítnuti.
Řádní členové měli právo nosit při slavnostních příležitostech uniformu,
užívat movitého i nemovitého majetku společnosti a především právo hlasovat.
Hlasování probíhalo velmi zajímavým způsobem. Členská schůze totiž měla pevný
zasedací pořádek. Členové seděli u 5 stolů s tím, že každý stůl měl svého
mluvčího, který pak předkládal předsednictvu požadavky a připomínky voličů.
Stanovy obsahují i podmínky pro přijímání čestných členů. Těmi mohli být
duchovní, čelní představitelé města, vrchnost, přestárlí členové apod..
Čestní členové nemuseli vlastnit uniformy, byli osvobozeni od výkonu služeb a
namáhavých činností. Jejich přítomnost na spolkových akcích byla vítána,
protože jí dodávala společenské vážnosti a lesku.
Dále jsou ve stanovách uvedeny články, které řeší kázeňské přestupky
(včetně výše pokut), odhlašování členů (proti zaplacení 5,45 zlatých),
vylučování provinilců po třetím přestupku, způsob vedení písemností,
organizační zajištění volby krále i vlastních střeleckých soutěží.
C. K. střelecká společnosti v Liberci každoročně pořádala plesy, slavnostní
přehlídky a její členové se zúčastňovali veškerého společenského i
politického dění ve městě.
Především se ale soustředili na pořádání střeleckých soutěží konaných u
příležitostí oslav panovníka, vzácných návštěv města, svátků a významných
výročí spojených se vznikem společnosti.
Dalším významných mezníkem v organizaci střelecké společnosti byl rok 1867, kdy
vznikla v Liberci stálá vojenská posádka. Ta totiž převzala na sebe branné
povinnosti dosud plněné libereckými střelci. Střelecký spolek se tím rokem stal
vyloženě společenskou organizací. Stanovy pochopitelně znovu zaznamenaly některých
změn. V r. 1870 byla změněna i uniformu střelců. Návrháři při její volbě volili
vzor tyrolských horských myslivců. Od výše uvedeného roku tedy liberečtí střelci
nosili šedý kabát se zeleným límcem, klopami a manžetami, tmavě šedé kalhoty,
černé boty a na hlavách šedý klobouk se zelenou stuhou.
Nastala doba nejaktivnější činnosti společnosti. Střelci stříleli na pěkné
moderní střelnici, která byla otevřena již. 1. 11. 1831 (dnešní restaurace
Střelnice). Mimo zděné budovy, později rozšířené o skleněnou přístavbu, byly
vybudovány bezpečnostní valy a okopy pro cílné. Střeliště navazovalo přímo na
budovu, která měla veškeré potřebné zázemí včetně restaurace. Nahrazovala
vlastně střelnici z r. 1781 v Myslivecké ulici.
Od r. 1831 tedy veškerá společenská i střelecká činnost se odehrávala v tomto
novém areálu. Její budova slouží dodnes, i když je již ve velmi zanedbaném stavu.
Zájemce o sportovní střelbu bych ještě chtěl ve stručnosti seznámit se
střeleckými pravidly "císařská slavnostní střelecká soutěž", aby mohli
porovnat dřívější pravidla střelby s propozicemi vydávanými pro střelecké
soutěže dnes.
Soutěž se konala v pěti dnech a to: 4., 5., 8., 11. a 12. října 1891 na liberecké
střelnici. Skládala se ze 3 samostatných závodů:
- střelba na sériový terč
- střelba na slavnostní císařský terč
- střelba na mistrovský terč.
Každý ze závodů měl zase svá pravidla a provádění střelby, včetně
vyhodnocení a odměňování účastníků. K jednotlivých závodům:
-
Sériový terč: jedna desetiranná položka stála 50 krejcarů. Střelec, který se na
závod přihlásil, si mohl zakoupit libovolný počet položek. Na ceny byla rozdělena
částka, která činila 9/10 vkladu. Přitom 5/10 vkladu bylo rozděleno mezi střelce,
kteří dosáhli co nejvyššího počtu bodů v jedné položce při zakoupení
minimálně 3 položek, 3/10 vkladu byly dány na terče střelců s nejvyšším počtem
zásahů v černém, tj. mezi kruhy 12 - 6. Zbylá 1/10 vkladu byla dána na prémie pro
ty, kteří dosáhli nejvyššího průměrného počtu zásahů do černého při
přepočtu na 100 ran.
- Slavnostní císařský terč: závod byl přístupný pouze členům pořádajícího
spolku. Účastník si mohl zakoupit nejvýše 3 položky. Každá z nich obsahovala 4
série po 4 ranách. Střelec zaplatil za první položku 1 zlatý, za druhou položku 2
zlaté a za třetí položku 3 zlaté. Z vybraného vkladu bylo dáno 80 % na ceny pro
vítěze. Ti navíc obdrželi prémie z čestných darů pořadatelům. Pořadí střelců
bylo stanoveno podle nejvyšších hodnot v jedné položce.
- Mistrovský terč: zájemci si mohli zakoupit libovolný počet položek obsahujících
10 sérií po 4 ranách. Cena položky činila 1 zlatý. Na ceny připadla částku 80 % z
celkového vkladu. Ta byla rozdělena tak, že na každých 100 zakoupených položek
připadlo 17 cen ve výši od 1 zlatého do 12 zlatých vyplacených ve stříbře.
Všechny výše uvedené závody byly stříleny na vzdálenost 135 m. Terče měly tvar
elipsy o rozměrech 52 x 33 cm. Jejich prostor byl rozdělen na "kruhy" s
hodnotami 1 - 5 (bílá část) a 6 - 12 (černá část). Jako zbraní se používaly
křesadlové a perkusní kulovnice nebo terčovnice.
A ještě něco pro představu o výši vkladů a hodnot cen. V té době týdenní
plat např. zámečníka ve textilní továrně činil 8 - 10 zlatých, sázeče v
tiskárně 12 - 25 zlatých. Přitom kg chleba stál 20 krejcarů (0,2 zlatky), 60 vajec
1,7 zlatých, 1 kg másla 1,4 zlatých a 1 kg hovězího masa 0,63 zlatých.
Jak je patrno, nebyla částka za vklad na střeleckých závodech lacinou
záležitostí. K tomu je potřeba ještě připočítat náklady na ubytování, protože
se střelci sjížděli do Liberce z různých měst. Např. zmíněné soutěže se
zúčastnili střelci z Broumova, Trutnova, Bíliny, Jablonce, Ústí nad Labem, atd..
Jednoduché to neměli ani organizátoři. Mimo technického zabezpečení závodů
zajišťovali i ubytování střelců a to převážně v soukromí. Takovéto velké
závody byly pořádány na liberecké střelnici až tři v jednom roce.
V takové podobě, jak je výše uvedeno, setrvala činnost střelecké společnosti v
Liberci mimo určité omezení v letech 1. světové války až do r. 1926. V tomto roce
vláda ČSR nutila společnost ke změně stanov v tom smyslu, aby všichni členové
složili vojenskou přísahu, podrobili se speciálnímu vojenskému výcviku a změnili
si vlajku a spolkový znak. Vedení pak mělo podléhat přímo ministerstvu národní
obrany ČSR.
Protože nedošlo mezi zástupci vlády ČSR a střeleckou společností v Liberci ke
vzájemné dohodě, museli se střelci omezit pouze na osvětovou činnost a dobročinnou
práci. Střelecká činnost jím byla zakázána. Povolení nosit uniformy, důstojníci
šavle a ostatní členové bodáky, bylo vládou vystaveno až v r. 1930.
V r. 1939 byla liberecká střelecká společnost formálně připojena v říšské
tělovýchovné jednotě - sekci střelectví a tím prakticky zanikla.